Žijeme uprostřed lidí, věcí, vztahů, a nebo si myslíme, že žijeme někde na okraji a jen přihlížíme.Vztahy, lidi i věci v nás vyvolávají pocity, odezvy na svoji existenci,zatahují nás do svého bytí a jednoduše nás zatahují do svých osudů. Více či méně jsme herci divadelní hry světa. Začíná to už v dětství. pozorujeme vztahy v rodině a jsme jejich součástí nebo i středobodem.
Toho a toho máme rádi, ten a ten nás má rád, ten a ten nás trápí a kvůli tomuhle se trápíme my.
A to je právě to.
Někdy se snažíme vztahy napravit a někdy se snažíme i jen ustát emoce ostatních nebo jejich snahu nás vtahnout do děje, který nám ani nepřísluší sledovat.
Mnoho z nás se pak stává nedobrovolně a nebo i dobrovolně nositelem trápení jiných a podobně jako Atlas přebírá na svá bedra celou Zeměkouli, tak i my neseme trápení jiných a potažmo celého světa na svých ramenou.
Ano,
není možné cynicky stát opodál a nepodlehnout. To opravdu ani nechci.
Pochopila jsem však, že je v nás potřeba posílit vnitřní svobodu.
Učím své klienty v konstelacích ji vnímat a najit ji v sobě.
Ano,
stále jsme připraveni pomoci, potěšit slovem, podat pomocnou ruku ale za cenu, že v nás zůstává tiché klidné nezasažené místo, které nám poskytuje důvěrný svébytný chráněný ostrov klidu a bezpečí.
Mít vnitřní svobodu, znamená mít vnitřní harmonii a velkou sílu vyrovnat se s těžkostmi života nejen svými ale i druhých.
Jen vnitřně silní lidé dokáží poradit, pomoci, podpořit, ukázat cestu.
Představte si cibulku tulipánů.
Pokud je slupka pevná zůstává i pevná a velká vnitřní cibulka, vyroste krásná zdravá kytička. Pokud je však slupka vztahů a vnějšího světa silná na úkor cibulky, je výsledný květ oslabený.
Na náš zdravý vývoj a úspěch v našem životě, na našem zdravém sebevědomí a schopnosti jít rovně po vysněné cestě má velký vliv chování rodičů v našem dětství.
Někdy se však stane, že rodiče to trochu nepochopí a udělaj si ze svého "milovaného" dítěte objekt fyzického, nebo citového vydírání, položku Zisk ve své účetní rozvaze a nebo prostředníka svých bojových výpadů, přes které si léčí svoji vlastní nedospělost a slabost.
Malý človíček si pak nese šrámy na celý život.
Ano,
od toho jsou konstelace.
Pomáhahají narovnat nejen pošramocená srdce, ale i pošramocené vztahy, porthaná pouta lásky.
Učíme se věřit, učíme se mít rádi, nebát se,být sebevědomí, milovat, napojovat se znovu na svůj rod a přijímat lásku od těch, kteří prostě jen nevěděli, neuměli, neměli správný MUSTR.
Ano,
to pomáhá.
Ale ještě navíc a zvláště pro tyto případy je dobré uvědomit si, že to nejlepší v nás, co nám ukáže cestu, ochrání nás před nevyváženými vazbami, je VNITŘNÍ SVOBODA. Znamená neotřesitelnou harmonii, radost, lásku a nezávislost na nepřízni osudu, vztahů a nálad.
Pomůže nám nepodléhat ani v citovém či materiálním trápení.
Učí nás odolávat depresím a hrátkám našeho ustrašeného Ega.
Vnitřní svoboda nám připomene vnitřní sílu a jednotu se svoji Duší.
A právě o to jde, neboť Duše ví........
Přeji vám do dnů příštích hodně lásky, radosti, a vnitřní svobody....
Jana
