Je to jednoduché. Máme tatínka a maminku. Tatínek je rozumný a neustále nás ochraňuje, vše nám dokáže změřit, spočítat, dokáže nám i dobře vyhubovat, ale i uchlácholit. Čeká a je vždy připraven pomoci a nebo i odradit.
Dobrý otec nechává prostor pro správný růst, vývoj a tvořivost. Jen hlídá a usměrňuje případné výkyvy a radí když stojíme na křižovatce.
Pak je taky maminka a ta je tichá, ví co chce a jen tak v klidu si vede svou a určuje chod, kterým se rodina i s námi pohybuje.
A tak je to v nás.
Tatínek představuje ego a nezřídka bývá obrazem otce v naší rodině.
Maminka je duše, cit, intuice.
Když ty oba jsou v souladu, jsme spokojení a dokážeme si vždy najít správné řešení a správnou cestu. Neboť duše si sebou nese závazek, plán a předsevzetí a také smlouvu s ostatními pomocníky na cestě.
Otec - tedy ego nám dokáže v tomto životě vše změřit, zabezpečit vše potřebné, určit nejlepší trasu,spočítat nejekonomičtější variantu.
Ale někdy je to neposeda a má přehnané strachy, nebo nás v zájmu ochrany silně ovlivňuje.
Můžeme mít třeba touhu splnit si nějaký vzdálený cíl - /duše už ví, že ji tam čeká něco, co ji má obohatit,co si už dopředu naplánovala/.
Hodné ego ale začne strašit. Vypočítá náklady, vypočítá možnosti ztrát, vypočítá všechny nesmyslné akce v naší minulosti a navíc přihodí statistiku nezdařených pokusů jiných známých na této cestě a v dané oblasti.
Jak to zařídit, aby se duše dohodla s egem a přesvědčila ho, že ví, že to pro ni bude v poho, když už to má předem v plánu?
Pokud je ego větší a silnější, nemá duše šanci se prosadit.
Pokud je ego menší, nemá duše nástroj jak vůbec cestu uskutečnit a my se klepeme v koutku a nejsme schopni jít tam, kde cítíme štěstí. Ba nejsme schopni to štěstí ani tušit.
Co s tím?
Hledat vyrovnanost mezi duší, egem a taky srdcem.
Na to nám dobře slouží konstelace.
A také vést rozhovor s duší.
Tam je obsažené vše.
ŘÍKÁM, ŽE ROZHOVOR S DUŠÍ JE NEDĚLNÍ RÁNO.
Jistě!
Od pondělí do pátku chodíme do práce a tak hned po ránu nastupuje ego a vypočítá kolik minut ještě máme do odchodu a co musíme udělat aby.... a pak ještě.......případně nám ego ohlásí, že je zima a že takhle by to dál nešlo.!!!!!!!!
Ego totiž mluví slovy. Co slovy! přímo celými větami,centimetry, minutami, vzdálenostmi, nadávkami, jmény.
Ale pak si představte nedělní ráno.
Nemusíme ještě chvíli vstávat. a to je ta pravá chvíle pro rozhovor s duší.
Duše mluví pocity.
Schválně!
Zkuste si to.
Je neděle a máte jít odpoledne na formální návštěvu k panu XY, který je ředitel vašeho známého.
a tak si bezmyšlenkovitě představíte tu návštěvu.
BRRR!
--
První pocit, který cítíte, je projev duše.
Pocit beze slov.
Jen letmý závan na čele a nebo v hrudi, zamračení nebo vzdechnutí.
Pak ale nastoupí ego a vypočítá, že je potřeba se s tímto člověkem kamarádit, a vždyť si můžeme vzít na sebe hezké oblečení a bude tam taky Jaruš...
a chlebíčky..... a možná přijde i kouzelník.....
a tak se zvedneme a umlčíme naši duši, a poslušně se jdeme prezentovat na večírek, neboť tatínek a ego mají vždycky pravdu.
No né?
Naučte se poslouchat svoji duši.Neboť né každý večírek je k našemu dobru,a naopak.
A pokud chcete opravdu vědět, co vaše duše chce říci, najděte si panenku s velkýma očima a vyšlete k ní v myšlenkách dotaz.Oslovte jí jako svoji duši a poproste jí o odpověd Dívejte se pak do jejích očí,.Mějte pak chvíli strpení a odpověď ve formě pocitu přijde. V očích je vždy odpověď na vše.
------
A nebo častěji ležte jen tak v posteli a nechoďte do práce.......
Jana
