Na jedné z konstelací jsem s kolektivem řešila problém, který se týká asi nás všech.
Dovolit si přijímat dary, štěstí, krásu, hojnost, pozornost, úspěch a ........ Však víte!
Jednou z překážek přijímání čehokoliv jsou v naší mysli ZÁSLUHY!
Zasloužili jsme si to, vůbec něco přijmout?
Máme nějaké zásluhy abychom mohli být obdarováni?
Byli jsme dostatečně hodní, učenliví, slušní, zodpovědní?
Máme na to studium? máme na to důkaz? průkaz? či certifikát?
Máme na to vzdělání?
Nezlobili jsme ve školce? škole? a ve školní jídelně?
Máme čisté svědomí?
Máme čisté ruce?
To vše je podmínkou zásluhy a s tou se kamarádí naše ego a neustále sonduje a dává nám podmínky proto, abychom si doopřáli to, CO SI DOPŘÁVAJÍ JINÍ. /ti jsou totiž uplně čistí, hodní a pořádní/
JINÍ SI TEDY NĚCO KUPUJÍ A PŘEJÍ A DOSTÁVAJÍ A UŽÍVAJÍ a MY NEMŮŽEM NEB JSME NEBYLI TAKOVÍ JAKO ONI
A už to tady máme!
JÁ A ONI!
V lepším případě - MY A ONI!
Stojíme za sklem a pozorujem lidi a hodnotíme sebe a je. Vychází nám samozřejmě, že oni jsou ti lepší....
Ach to naše ego!
Má rádo přeměřování, hodnocení a /a znehodnocení/, posuzování /a odsuzování/, oddělování /a předělování/, hierarchii a sebetrestání a taky přidělování místa a pozic.
Takže nám vyčlenilo místo za sklem, odkud pozorujeme lidi a tvrdíme ,že mezi ně nepatříme./Jsme jiní/
Všichni!
Všichni vůči všem!
Vsadím se, že každý je za nějakým sklem ať už tlustým nebo tenkým, průhledným nebo růžovým a jánevímjakým.
Ale všichi se pozorujem - My a Oni - Já a Oni......
Poproste na chvíli svá ega aby šla na svačinku a nechte promluvit duše a srdce. Jen ti vědí, že není žádné ONI ale je jen jedno -
My!
Máme k sobě daleko ale blízko.
Daleko za sklem sebeodsouzení a blízko v kolektivu společných lidských nedokonalostí a dokonalostí,osudů, trápení, štěstí a lásky.
Jsme barevný TEAM lidských trablů, vzletů a pádů.
Patříme mezi lidi.
Vítám vás.
Jana
