Milá moje kamarádko.....
jsem ti vděčná, za zkušenost z tématu tvé konstelace.
Byla jsem ráda, že jsem v ní měla možnost hrát a pochopila tak co je to:
RESPEKT
je to hodně silné slovo a učí nás nechávat ostatní takovými jací jsou.
Potřebovala jsem to.Snažím se každému s láskou pomoci a pokud nevyhovují mojí představě ozdravného procesu,tak své milované a blízké kritizuji a snažím se je vést svoji cestou,svoji rychlostí, dívám se na ně přes svoje zásady a vzorce chování a přes své sny.
Snažím se ji vnutit svoje priority.Myslím, že co je dobré pro mě, je dobré i pro ně.Podle toho je také hodnotím.A tak je to se všemi.Nastavím si ideální scénář žití na tomto světě a pak se dívím a zlobím, že jej ostatní nevidí a nechtějí dodržovat a chápat jako to nejlepší co je.
VŽDY´T JIM CHCI POMOCI!!!!!!!
Ale ono to je jen moje idellní žití.
Najednou jsem díky tvé konstelaci, ve které jsem měla možnost hrát pochopila, že každý máme své sny, schopnosti a možnosti, své cesty jak dojít k úžasnému snu.
A tak jako věřím že lidé se zelenýma očima vnimají barvy světa jinak než lidé s hnědýma očima, tak stejně každý vnímáme svět a sami sebe jinak, než člověk stojící vedle nás.
A tak je to i s našim životem
a nám nezbývá, než respektovat vidění jeho spektra barev.respektovat vidění jeho priorit a jen být připravený tehdy, když přijde říct
PROSÍM, POMOZ MI, NEVÍM JAK DÁL,
Ale i tak musíme s úctou a respektem udělat spojnici mezi svojí a jeho cestou a sektat se přesně uprostřed.
Je to těžké, když každému přejeme štěstí a nakonec my po pracně vymyšlené cestě za radostí a blahem nemůžeme proklestit cestu i ostatním, ale to je právě to ono.....
I v tom je ta naše škola života....
Jana
