Ta nejtěžší zkouška

Jedna milá paní kartářka ke mně doporučila na konzultaci svoji klientku s urgentní žádostí o přednostní zařazení. Neptala jsem se a paní hned objednala.

Přišla - mimořádně smutná a mimořádně tichá.Po chvíli s tichým vzdechnutím a jednou větou mi řekla proč u mně hledá pomoc.

!Umřelo mi miminko, vypadlo z okna, bylo mu 2 roky."

----

Sama jsem máma a tak v tu chvíli jsem tam snad ani neseděla. bylo tam jen moje tělo a hlavou mi běžela všechna ta bolest a trápení.........

......Ne! neběžela! to by asi nikdo, kdo to neprožil nedokázal vycítit

......Ne! neběžela, protože na to nebyl čas, byl to čas mojí práce...

......Ne! neběžela, protože paní potřebovala silnou a pevnou oporu a ne klubíčko stejné bolesti s jakou přišla.

Rovnou jsem jí řekla, že prázdnou náruč jí nezaplním, pocit viny, který si sebou přinesla jí neodeberu, to by byl jen reklamní hit pouťového vyvolávače.

Ale pokusím se jí zmírnit utrpení.

Viděla jsem, že jsem jí trochu pomohla, zřejmě tím, že jsem se nesnažila kopírovat všechny okolo.

Při výkladu byla skleslá a často jsem měla pocít že moje slova k ní ani nedojdou.

Můj výklad karet je spíš psychologická poradna, hledání odpovědi v nejniternějším koutku všech bytostí, kterých se situace týká.

Po dvouhodinové konzultaci jsme se domluvili na léčení pomocí konstelací.

Paní si sebou odnesla podrobný popis toho, co je potřeba posílit, vyjasnit a odpustit.

Též že je dobré nechat promluvit samotné miminko. /tedy jeho energii/

Mám tu práci ráda a tak vím, že v konstelacích dostaneme odpověď na jakoukoliv otázku od bytostí, které s námi ušli kus cesty. Že tyto bytosti nám dopoví to, co nám nestačili říci.

Netrvalo dlouho a paní opravdu přišla na konstelace.

Opět se sešel velmi citlivý a milý tým lidí, ochotných si navzájem pomoci se svými trápeními.

Ale přes to, ve všech zatrnulo a zvlhli jim oči , když slyšeli bolestivý příběh této paní.

Po několikáte konstelaci se paní odhodlala a poprosila zúčastněné, aby jí pomohli i s jejím trápením.

Zvolila si jednoho člověka, který představoval ji a jednu paní která představovala miminko.

Nikdy v životě jsem neviděla tolik lásky a pospolitosti a soudržnosti, jako  v tomto týmu, který v konstelaci promlouval.

Nebudu popisovat všechny okolnosti a podrobnosti.

Zůstala mi však v hlavě tato slova.....

Maminko, nejsi vina, to se tak mělo stát, tvá duše si vybrala   tu nejtěžší zkoušku, jakou si vůbec může vybrat.

Tuto zkoušku si vybírají jen ti nejsilnější.

Já jsem netrpěl, předem jsem věděl, že se to musí stát.

MIluji tě, a to, co jsem pro tebe udělal, je ten největší dar, milující duše duši.

Ta zkouška není o tom, že se zastavíš a budeš truchlit, ta zkoušku splníš jedině tehdy, když najdeš smysl a cestu do dalšího svého života.

Jen tehdy měl můj čin smysl.

Bolí mě, když se trápíš.

Maminko, v té chvíli kolem mne a tebe bylo spousta andělů. a ti nám pomohli.

...........

Myslím, že není co dodat.

Každá rána se nezahojí ze dne na den, oči hledající dětskou tvář ještě chvíli budou slzet, ale vím, že tato žena je na cestě k lepšímu.

Od té doby, když procházím nějakou zkouškou, když mám nelehkou chvíli tak si říkám, vždyť kolem mne je plno andělu.

Vždy, když se chci zastavit a smutnit, říkám si, že zkoušky nejsou o tom zavřít se do sebe a brečet, ale najít cestu dál.

Vždy, když se cítím sama, říkám si, že největší dar který mi dali moji milovaní, kteří už nejsou na tomhle světě, je ten, že mi nestojí po boku a nepodpírají mne, ale nechali mě najít si sama svoji cestu a někde z dáli mi drží palce abych moc neklopítala a splnila vše, co jsem si slíbila.

Vždy,, když hledám smysl problémů a trápení, tak vím že každá bolístka má smysl.

A nikdy, nikdy nejsme na nic sami.

a ještě dovětek

Když skončilo setkání, paní ke mně přišla a šeptla - To miminko tady říkalo přesně to, co jste mi říkala už při našem setkání nad kartami.

v tu chvíli jsem pochopila......že i v té nejvyšší bolesti člověk slyší ........a cítí srdcem.....

Jana