Jak to máme s penězi.

Nedávno mi zavolala kamarádka s úžasným odhlalením:

"Hele!", povídá kamarádka."Víš že dokážu vydělat peníze,a přes to nemůžu dostát svým  závazkům. Ale tuhle jsem si nesla domů docela dost peněz a začalo pršet. I schovala jsem se před deštěm do obchodu a najednou koukám.... a najednou utrácím...... utrácím za blbosti...... a v podstatě jsem toho HODNĚ UTRATILA. Teď jsem se někde dočetla, že jak se chováš k penězům, tak se chováš k životní síle ------ a já je BEZMYŠLENKOVITĚ UTRÁCÍM....... tedy proto je nemám, ale zároveň utrácím i svoji ŽIVOTNÍ SÍLU.... Bojuji a ztrácím sílu na bojištích předem prohraných a  nemám už sílu...../ani peníze/.

Jak to máš ty?"

Nehtělo se mi přemýšlet proč jsem už po desáté během půl roku musela dát auto do servisu, nechtělo se mi přemýšlet o tom, proč než přijdu domů s vysněným výdělkem, přesně rozškatulkovaným do položek  DLUHY, NÁJMY, OPRAVY SLOŽENKY, CHLEBA NĚCO K NĚMU...., tedy než dorazím domů skrz potraviny na rohu., se mi škatulky  zmenší zjednoduší  a zeštíhlí . na ČÁST DLUHŮ, ČÁST SLOŽENEK,  a ostatní ODLOŽIT  a UKECAT.....

Ale v duchu úvodu rozhovoru o penězích jsem se zeptala:

A jaký máš vztah k penězům?

JSI PENĚZ HODNA?"

"No", odpověděla přítelkyně, "MĚLA BYCH JICH BÝT HODNA, hm, NEVÍM"

"Aha, tedy a jsi hodna dobré večeře? tedy třeba svíčkové?" podle jsem zaútočila na její chuťové pohárky.

"No jistě! O tom není pochyb!" zamlaskala kamarádka.

"A co pečené kuřátko?" stupňuji fantazii.

"No jejda"! ozve se na druhém konci společně s polykáním naprázdno...

"Tak tedy - tady máš odpověď.. Jídla, a to v podstatě lahůdky, hodna jsi ale o penězích jsi musela přemýšlet a bylo to, jako by jsi stála s odstupem od nich a hodnotila je jako něco, co kolem tebe jen proběhne.

Ale jídlo považuješ za něco tak přirozeného, že ta úžasná svíčková  tobě koluje s každým polknutím.

JÍDLO je pro tebe neodiskutovatelná PŘIROZENÁ SOUČÁST ŽIVOTA.

Přirozenost.

A mimochodem, Jak to máš se životem, Jsi ho hodna?"

" Hm........no........../ staré křívdy, neúspěchy a strachy právě útočí a vtírají se do odpovědi/ no....... asi nevím......!"

"Aha, holka zlatá,  tak to vidíš.

Když nejsi hodna života - resp. hodnotíš se jako neúspěšnou nulu - nejsi hodna ani si užívat života. A tedy peníze, které slouží k užívání si života a jeho potřebám, utrácíš, jako utrácíš svúj život.,

Peníze odháníš jako odháníš od sebe život by měly být v jedné rovině. S každým nádechem bY měla kolovat každá tato energie v Přirozenosti.

ŽIVOT, PENÍZE, DÝCHÁNÍ I JÍDLO, to vše by mělo být tvojí součástí.

Tedy,......milá přítelkyně......., sepni si ruce a představ si, že jedna je DÁVÁNÍ a druhá PŘIJÍMÁNÍi.

Představ si, že v nich koluje energie z jedné na druhou a prochází tebou skrz tvoje srdce.

SRDCEje přece SEBELÁSKA.

Představ si, jak ta energie koluje a při každem průchodu tvým srdcem se nadechni a prostě přijmi HOJNOST..

udělej to několikrát až budeš cítit vyrovnání.

Přijímání, dávání, sebeláska.

Nech si ruce sepnuté a to samé udělej se životem.

Jen si představ že jedna ruka jsou ty zkoušky, které jsi procházela jako žák a druhá je energie těch lekcí, které si ostatním dávala.

|Nech opět proudit energii do kruhu přes své srdce a při každém procházení srdcem, si řekni, že  PŘIJÍMÁŠ ŽIVOT TAKOVÝ, JAKÝ JE ,neb každý čin má místo ve tvém životě.

Je to jako s mozajkou, kdyby jediný kamínek z celé mozajky vypadl, mozajka by se zhroutila.

Až bude tvojí přirozenou součástí nejen jídlo, vzduch,  ale i  tvůj život a hojnost..... pak i peníze budou u tebe  zůstávat k tvému užitku."

Chvíli jsme si ještě povídali a pak jsem zavěsila....

Bylo už pozdě, chtělo se mi spát.....

                                              a tak jsem  sepjala  ruce a ........

Díky kamarádko!

Jana