chtěla bych být ŽÍŽALOU - nemá mozek

Tak jsem včera při pletí záhonků OMYLEM/ zvláště zdůrazňuji pro ochránce zvířat a fan klub žížaly Julie/ přetnula svoji motyčkou žížalu. Bylo mi ji líto a jala jsem se jí omloiuvat. Ale ona se jako by nic kroutila a motala a mávala na mne oběma konci takřka zvesela,k jako by chtěla naznačit TO NIC, ASPOŇ JSME TEĎ DVĚ.......KAMARÁDKY. 

Přišlo mi to podivné.

Tak já, ať mám dar jakéhosi rozumu a myšlení, si již týden lámu hlavu s vIrtuálnim problémem. Nejím, nespím,nekomunikuji, jsem paralyzovaná a můj mozek vymýšlí tisíce virtuálních řešení, dalších a dalších otázek dalších a dalších fantastických odpovědí a nesmyslných i smyslných variant. A výsledek je, že sedím a koukám, neschopná jakékoliv     REAKCE  a o AKCI už vůbec nemluvě.

Mám zarudlé oči okousané nehty a čím dál hlubší depresi.

neschopná najít životní smysl!,´

neschopná najít životní směr!

.

A KOUKÁM......ŽÍŽALA

                                  přeseknutá vejpůl a ihned najde SMĚR ....... první díra do hlíny.

/vzpoměla jsem si, že jsme se učili ve škole, že doroste/

VYCHÁZÍ  mi z toho, že pokud nemáte mozek /JAKO HO NEMÁ  ŽÍŽALA/, najdete I V TĚCH NEJHORŠÍCH TRABLECH životní směr, smyst i nadšení lehkost  i odpich.

na rozdíl od LIDÍ S MOZKEM a tisíci virtuálními katastrofickými scénáři a ještě katastrofičtějšími záchrannými přestavami.

A nebo je to tím, že si ŽÍŽALA  hemůže zoufalstvím okousat nehty neb nemá ručičky?  :-)

Jana

.